ROK 1925

Čp. 26 rodinný domek nechali si vystavěti manželé František a Anna Skalický. K domku přináleží 53a role. Parcela o 200 přidělena r.1923 role přiděleno r.1925.

Kupní cena 
Skalický František, zemědělský dělník v obci usídlen r.1912. Skalická Anna zemřela r.1930 ve věku 57 let. Skalický František zemřel r.1942 ve věku 70 let, oba zemřeli v čp.26. Od r.1942 vlastníci Karel a Františka Lukášovi, Karel a Marie Doležalovi, zeťové.

Příprava ke stavbám.
Žádný z vlastníků parcel neměl takových finančních prostředků, aby si mohl domek nechat vystavět až po klíč. Na výstavbě svých domků se každý hodně napracoval. Všechny pomocné práce, ke kterým nemuseli býti řemeslníci si udělal každý sám, mnozí si dělali i sami cihly. Hlínu na cihly zdarma dali Ladislav Fiala čp.15, František Pačes čp.31, Fiala Josef čp.65. Na pozemku těchto čísel byl břeh žluté hlíny. Někteří si dělali cihly přímo na místě, jiní si dovezli hlínu na svoji parcelu. Od r.1925 po dobu 3 až 5 let obec se podobala cihlářskému podniku. Muži z finančních důvodů museli choditi do zaměstnání, cihly dělaly ženy a to podle potřeby 26.000 až 35.000 kusů. Cihly se pálily na místě. Podle počtu cihel se vykopala jáma, ponejvíce v rozměru 6 x 6 m, hluboká 1m až 1m50cm. Na dně jámy se vykopaly dvy kanály 50cm široké na odpad popele asi 1m od jámy se vykopala ještě jedna menší jáma a přehrada mezi oběma jámami proti kanálům se prokopala ve tvaru tunelu na topení. Cihly se do jámy odborně složily, vršek složené pece nad zemí byl 3 až 4m vysoký a byl zúžen by se cihly nemohly rozvalit. Složená pec se ze všech stran obložila (obezdila) na čtvrtku syrovými cihlami, vršek pece se též pokryl syrovými cihlami. Pokud bylo možno, pec se obházela hlínou, zbytek se obmazal žlutou hlínou, takže byla mimo otvoru pro kouř, uzavřena, teplo s ní neunikalo. Cihly do pece skládal i pálil skušený cihlář, v naší obci ponejvíce Josef Luka, mistr cihlářský ze Zdib.

Žádost obce o příděl pozemku.
Opis usnešení obecní rady a zastupitelstva. Obecní rada obce usnesla se dne 4 února 1925 žádosti k pozemkovému úřadu, by obci bylo přiděleno deset hektarů půdy při parcelačním přídělu, při okresní silnici Libeňsko-Libeznické na číslo katastru 87. a rybník, který je uprostřed obce o výměře Č.K.28. Obec nemá žádného obecního pozemku, aby mohla z obecního fondu podporovat své staré příslušníky. Žádá pozemkový úřad, by vzal na vědomí a zřetel na chudobu naši obce, neb v obci jest mnoho dělníků, kteří ve stáří se musí podporovati a kteří pracovali ve dvoře přes 30 až 50 roků.
Při schuzi obecního zastupitelstva dne 25 března 1925 Usnesení obecní rady ze dne 4 února 1925 jednohlasně schváleno s výjimkou by výměra pro obec žádána byla větší a sice patnáct hektarů půdy a oba rybníky, které se nalézají na pozemku katastrálním Č.K. rybníku 28 a Č.K.22.

Autobusové spojení s Prahou.
Autobusovou linku Libeň-Libeznice, pro obec na lince ležící, zřídila autodopravní společnost z Prahy VII. Holešovice. Toto autobusové spojení s Prahou bylo pro naši obec velice výhodné a účelné. Průmyslové dělnictvo, které bylo zaměstnáno v Praze, před autobusovým spojením, do zaměstnání chodilo pěšky nebo dojíždělo na kole. Při děštích přišli do zaměstnání promoklí a od bláta hodně zamazáni (silnice byla štěrkována). V zimě při velkých mrazích a sněhových vánicích kdy silnice byla zavatá museli jíti polma. Dělnictvo i ostatní občané použili a dosud používají autobusové dopravy. V ranních i večerních hodinách byla a dosud jsou v krátkých přestávkách vypraveny dělnické jízdy, přes den pak jezdí autobusy podle jízdního řádu.